1 Thessalonians 2
1 Ostatně, bratři, sami víte, jak jsme k vám přišli, že to nebylo marné.
2 Ale, jak víte, ačkoliv jsme předtím trpěli a potupně s námi zacházeli ve Filippech, přece jsme se vzmužili v našem Bohu, abychom k vám mluvili o radostné Boží zvěsti za velikých trampot.
3 Vždyť naše povzbuzování nevychází z omylu ani z nepoctivosti a není v něm lsti,
4 ale jak nás Bůh uznal za hodný, aby nám byla svěřena radostná zvěst, tak mluvíme; ne jako bychom se chtěli zalíbit lidem, nýbrž Bohu, který zkoumá naše srdce.
5 Nikdy jsme přece neužili lichotivé řeči, jak víte, ani (nás nepudila) skrytá lakota, Bůh je svědek,
6 ani jsme nehledali slávu od lidí, ani od vás, ani od jiných;
7 ačkoliv jsme mohli vyžadovat vážnost jakožto Kristovi apoštolově, vystupovali jsme laskavě mezi vámi, jako když matka hýčká své děti;
8 tak z příchylnosti k vám bychom vám nejraději sdělili nejen radostnou Boží zvěst, nýbrž i vlastní život, protože jste se nám stali drahými.
9 Pamatujete se přece, bratři, na naši úmornou práci: ve dne v noci jsme pracovali, abychom nikoho z vás nezatížili, a tak jsme vám hlásali radostnou Boží zvěst.
10 Vy jste svědky i Bůh, jak nábožně a spravedlivě a bez úhony jsme se chovali k vám věřícím.
11 Také víte, jak každého z vás, jako otec své děti,
12 jsme vás napomínali a povzbuzovali a zapřísahali, abyste žili hodně Boha, který vás povolal do svého království a do své slávy.
13 A proto i my děkujeme bez ustání Bohu, že, když jste od nás přijali kázané Boží slovo, vzali jste je ne jako slovo lidské, nýbrž - jak vpravdě je - jako slovo Boží; on také působí ve vás věřících.
14 Neboť jste se stali, bratři, následovníky Božích církví, které jsou v Judsku, v Kristu Ježíši, protože také vy jste totéž trpěli od vlastních soukmenovců, jako i oni od Židů,
15 kteří i Pána Ježíše zabili a proroky a také nás pronásledovali; Bohu se nelíbí a všem lidem jsou nepřátelští,
16 nám pak brání mluvit k pohanům, aby se spasili; tím jen stále doplňují své hříchy. (Boží) hněv však na ně přišel vrchovatě.
17 Nakrátko jsme sice, bratři, po vás osiřeli, ale jen navenek, nikoliv srdcem; proto tím více jsme se snažili a toužebněji si přáli spatřit vás.
18 Proto jsme chtěli k vám přijít, já Pavel, a ne jednou, ale vícekrát, než satan nám to překazil.
19 Neboť kdo je naše naděje nebo radost nebo koruna chlouby, zdaž ne i vy před naším Pánem Ježíšem při jeho příchodu?
20 Vy jste přece naše sláva a radost.